-01-cropped%20(1).svg)
Když přemýšlíme o budoucnosti módního průmyslu, můžeme myslet na špičkové technologie, 3D tisk nebo virtuální asistenci, ale jedním tématem, které vyvolává zajímavé diskuse, je biodesign. Carolyn Raff byla součástí hnutí nových experimentálních textilií a vytvořila nové způsoby výroby materiálů. V roce 2015 odjela do Kodaně na semestr zamýšlený v zahraničí, ale vrátila se s obnovenou vizí, jak toto odvětví transformovat. V současné době pracuje na svém projektu s názvem 'Oceán plný příležitostí', kde zkoumá a vytváří různé druhy biopolymerů, které pocházejí z řas. V online rozhovoru jsme hovořili o jejích objevech v oboru a o tom, jak si toto odvětví představuje v této nové době.
Better Magazine: Co vás přimělo začít pracovat v oblasti udržitelnosti?
Carolyn: Uvědomění si, že odvětví, ve kterém bych měla pracovat, je jedním z nejhorších. Jsem textilní návrhářka a studovala jsem ve Stuttgartu. Textilní design je zde velmi řemeslně zaměřen, takže se naučíte ručně plést a tkát a sítotisk, naučíte se základy výroby textilu. To je hezké, protože získáte široký přehled o tom, o čem textilie skutečně je a jak s ní můžete manipulovat. Jel jsem do Kodaně na semestr v zahraničí a moc se mi tam líbilo, protože tam, kde bydlím, jsme asi 550 km daleko od jakéhokoli oceánu, což může znít divně, když znáte název mého projektu ( smích ). Zde jsem se naučil, jak implementovat udržitelnost do vašeho návrhu a jak je to důležité. Seznámil jsem se s konceptem zvaným cradle-to-cradle, o kterém si stále myslím, že je to jeden z nejpokročilejších konceptů udržitelnosti, který existuje. Spojuje spotřebitele a spotřebu obecně s udržitelností. Ve všech ostatních konceptech to vždy vypadalo, že jako designér máte v podstatě zakázáno cokoliv dělat nebo vyrábět, což je trochu proti naší přirozenosti. Upcycling je koncept, o kterém jsem věděl, ale nebyl pro mě, abych byl upřímný, a tak jsem se rozhodl sáhnout hlouběji. Během univerzity jsem měl projekt o udržitelnosti a museli jsme vytvořit něco, co by se dalo implementovat do budoucna. Dozvěděl jsem se také o udržitelném designu, který přesahuje jen eko nebo bio.
BM: Jak jste přišli na myšlenku využít ve svých návrzích přírodní zdroje, jako jsou řasy?
C: Myslím, že biomasa je obecně zajímavý pojem, pokud jde o udržitelnost. Dá se to kompostovat a speciálně rychle rostoucí biomasa je pro mě velmi zajímavá. To je důvod, proč je teď něco jako bambus nebo viskóza velká věc. Například bambus roste snadno bez náležité péče. Řasy mají podobné chování a řasy můžete sklízet, aniž byste zasahovali do ekosystému, což je podle mě docela důležité. Řasy jsou jednou z největších rostlinných skupin na světě, jsou všude, takže možnosti jsou nekonečné, pokud jde o místo sklizně. Samozřejmě, pokud byste vyměnili každý plast na bázi ropy v masách, které právě používáme, a pokusili se je nahradit řasami, určitě by to vyvedlo ekosystém z rovnováhy, takže při navrhování je důležité škálování.
Fascinovaly mě všechny různé druhy materiálů na bázi řas. Pak jsem udělal promoci a požádal jsem o postgraduální stipendium na své univerzitě ve Stuttgartu a dostal jsem ho. Moje první myšlenka byla, že chci pokračovat ve výzkumu řas. Jak jsem řekl, jsme zaměřeni na ruční práce, takže jsem začal barvit různými barvami řas, dokud jsem nezjistil, že to opravdu nefunguje. Barvy v žádném druhu řas nejsou vytvořeny jako barvivo, jsou vždy spojeny s určitou funkcí v buňce. Používala jsem například modrou spirulinu, kterou můžete koupit jako extrahovaný prášek. Rychle jsem zjistil, že jeho barva je vlastně vyrobena tak, aby podporovala buňku s procesem fotosyntézy. Nedá se to vyvařit, což je v technice barvení zásadní. Barva z látky za týden vybledne, zvláště pokud ji pověsíte na sluníčko, protože není UV stabilní. To byla první lekce, kterou jsem se naučil. Měl jsem za sebou 2 roky výzkumu a první experiment absolutně selhal. Pak jsem zkusil dát barviva do agaru. Zjistila jsem, že agar je krásný materiál, se kterým se dá pracovat, protože ho zvládnete vyrobit zhruba za půl hodiny a získáte rosolovitou hmotu, kterou můžete vyřezávat, holit nebo dokonce měnit směs receptury. Existuje tolik šroubů, které můžete vyměnit a pokaždé se to bude chovat trochu jinak. Tak jsem se ponořil do bazénu možností, které agar nabízel, a užívám si to dodnes! Nyní barvím různými přírodními barvami, jako je košenila, což je malý hmyz, který žije na kaktusech a produkuje tuto krásnou fuksii.
BM: Je něco, co jste se naučili během experimentování, a vidíte, že to lze použít i v jiných oblastech?
C: Jedna věc, kterou jsem se naučil, je, že nemusíte nutně být odborníkem nebo získat specifické vzdělání v oblasti biologie nebo chemie. Nikdy jsem si nemyslela, že s výzkumem řas skončím, ani jsem si na začátku nebyla jistá, jestli na to mám kvalifikaci. Někdy je tedy učení praxí dobrý přístup, jen se musíte prosadit. Měl jsem tu čest získat na to stipendium od své univerzity, což mi dalo čas, prostor a peníze na to, abych skutečně dělal to, co jsem chtěl. Někdy může být posouvání hranic odbornosti docela užitečné a stát se mezioborovým a učit se z různých oborů vám může pomoci dosáhnout lepších výsledků. Dozvěděl jsem se také, že i když máte k dispozici jeden materiál, jako například to, jak já používám hlavně agar k vytváření biopolymerů, stále jsou s ním nekonečné možnosti. Ani jsem nedokončil objevování všech variant. Někdy mohou designéři rychle říci, že použití jednoho materiálu může být velmi nudné a nemůžete vyjádřit vše pouze jedním materiálem. Ale když máte pro svůj projekt velmi přísné parametry, může vás to skutečně postrčit k tomu, abyste našli tyto hranice a viděli, co se může stát, lze to aplikovat na tolik oblastí.
BM: Co vidíte v budoucnosti pro módní průmysl?
C: Nemůžu to říct s jistotou, protože jsem si nejdřív myslel, že budoucnost bude kupovat všechno z druhé ruky a začít si opravovat vlastní oblečení. Teď mám pocit, že už to tak není. Nemůžu pořádně říct, proč ne, ale mám pocit, že tento trend už padá z povrchu. Pevně doufám, že můj obor (environmentální vědy) projde přes střechu a mám pocit, že se to již děje. Existuje tolik šíleně zajímavých projektů, které zahrnují umělé pavoučí hedvábí, houby, existují nové aplikace a módní návrháři to opravdu oceňují, ale právě teď je vše ve fázi prototypu. Naše konzumní chování a nové bioprototypy by se mohly spojit se společným jmenovatelem: rychlostí. Tričko nemusí existovat příštích 200 let, stačí, když je nositelné po určitou sezónu. Pokud jsou lidé ochotni akceptovat, že se materiály v průběhu času mění, například že barvy blednou nebo že vzor není tak čistý jako na začátku, pak to může být budoucnost. Opravdu v to doufám ( smích ). Největším problémem s tímto druhem inovace je nyní škálování, ale je to něco, na čem pracujeme a je to opravdu proveditelné.
Existují také nové techniky, pokud jde o recyklaci, kdy můžete rozdělit přízi z různých materiálů a znovu je začlenit do cyklu. Pokud se technická stránka recyklace zesílí a zefektivní a dostane se z fáze prototypu, bude to také velký rozdíl. Už je tam tolik obnošeného oblečení, musíme je recyklovat, tyto zdroje jsou šíleně důležité a nezbytné. Pokud se sektor biologických materiálů a oblast recyklace posílí, stane se nezávislejším, dostane více finanční podpory a bude řádně začleněn do řetězce, mohlo by to být ono.
BM: Co byste poradil mladým biodesignérům, kteří začínají?
C: Citoval bych na to Nike a řekl bych ''prostě to udělej'' ( směje se ). Kdybych to dokázal já, ty to určitě dokážeš. Pokud se zajímáte o biomateriály nebo biopolymery, existuje tolik platforem s otevřeným zdrojovým kódem, které vám poskytují dobrý náskok s recepty, a nemusíte být svým vlastním chemikem a snažit se na to přijít sami .
Sledujte Carolyn Raff na:
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a získejte nejnovější zprávy, aktualizace a nabídky!